Jak se rozhodovat na životních křižovatkách? A jsou naše rozhodnutí vždy správná?
Někdy mívám pocit, že se neumím rozhodnout a trvat si na svém názoru.
Jsem lehce ovlivnitelná názory ostatních. Když už si myslím, že jsem se definitivně rozhodla a je to pro mě to jediné a správné východisko či volba, někdo mě rozhodí z mého úsudku.
Tohle na sobě nesnáším. A potom mi to nedá a v hlavě mi vrtá malý červík pochybností.
Měla bych si dát do života úkol. A to naučit se rozhodovat, tak abych si věřila, že je to správné rozhodnutí, měla z toho dobrý pocit a názory druhých jen pustila jedním uchem dovnitř a druhým ven.
Za chvíli ze mě bude matka, takže bych měla rozhodovat i za toho drobečka co nosím v sobě (mimochodem prý to bude kluk J). Přála bych se umět rozhodnout tak, abychom byli oba šťastní. Nemůžu už myslet jen na své štěstí, ale i na jeho.
Snažím se tu napsat psychologický typ článku, nebo spíš rychlozpověď. Trochu mě pobolívá hlava, dnešek byl dost náročný. A co mi dodává sílu do dalšího dne? To že mě mimi kope v bříšku, pro něj se musím snažit se se životem prát a být častým vítězem.
A jak je to u vás s rozhodováním - umíte se rozhodnout tak, že si trváte na svém nebo jste snadno ovlivnitelní? :)
