Za tři měsíce to už bude rok, co jsem "vylétla" z tepla rodinného hnízda za svým milým 180km od domova. Ze začátku to bylo těžké, co si budeme nalhávat :) Vařit, prát, uklízet, starat se o domácnost. První obědy co jsem dělala mi připadli těžší než maturitní zkouška :)
Ale časem se všemu dá naučit - a věci se pak stanou automatickými. A tak mě teď hřeje krásný pocit - pocit samostatnosti. Že i já to zvládla. Holka, co vyrůstlala takřka jako "rozmazlený jedináček".
A můžu říct (nebude to snad znít jako samochvála) jsem na sebe pyšná :)
A taky mě moc těší věta co pronesl můj milý : "Ty jsi mi udělala z bytu domov"
In three months it'll be a year since I "flew" from the family nest for heat her lover 180 kilometers from home. From the beginning it was difficult, what we the urgent :) cook, wash, clean, take care of the household. The first lunch I did I fell harder than the graduation exam :)
But over time everything can be learned - and then things become automatic. So now my lovely warm feeling - a feeling of independence. That I made it. Girl, what was as a "spoiled only child."
And I can say (maybe it will not sound like self-praise) I am proud of myself :)
And I'm very pleased sentence you said my dear, "You took me home from the apartment"
Žádné komentáře:
Okomentovat